MTBlog

Ve dnech 22.-23.11.2008 proběhl v KD Ládví cestovatelský festival s názvem KOLEM SVĚTA . Již v minulosti jsme tam se Zuzkou několikrát byli, takže jsme věděli do čeho jdeme. Program byl velice zajímavý (jako každý rok) a opět jsme načerpali inspiraci pro naše další cyklo toulky po světě. Zajímavosti programu odpovídala i návštěvnost, ale bohužel ne místo konání. Program byl rozdělen do 3 sálů, přičemž jeden byl velký a zbylé dva neskutečně malé. Osobně jsme byli v "Evropském sále" na Islandu, Karpatech a Kanárských ostrovech a při prvních dvou přednášek jsme měli štěstí, že jsme si sedli alespoň na zem, spousta ostatních zájemců se dovnitř nedostala vůbec. Společné prostory byly rovněž velice malé a vždy po konci přednášky byly narvané k prasknutí, takže v klidu si prohlédnout zajímavé stánky a prodávané publikace bylo velice obtížné. KD Ládví má rozhodně nádech punku, ale nejsem si jist, jestli je to přesně to, co by mělo tuto událost charakterizovat. Festival je o cestování

Asi před měsícem se ke mě dostala informace, že kamarád Franta organizuje cestu do Skandinávie pro své kolegy z práce. Potřeboval doplnit lidi na sudý počet, tak doplňoval tak dlouho až nás nakonec jelo 28 (původně mělo jet asi 8 lidí). Program poznávacího (kalícího) zájezdu byl našlapaný. V pátek 14.11. jsme po práci odletěli s Ryanairem do Stockholmu (letiště Skavsta 100km od Stockholmu). Tam Franta zajistil ubytování v příjemném hotelu Connect asi 3 min pěšky od letiště. Za pár peněz, hodně dobrá volba. Pokoje byly trochu stísněné, ale na přespání ideální a teplá sprcha potěšila.

Při přesouvání školního mail-boxu na GMail jsem narazil na flashovou hru, kterou mi poslal Vlasáč. Hra Dangerous Dave Tredz Game podporuje bikeshop v UK a jde v ní o odpálení cyklisty bejzbolkou co nejdál. Už odpaluju 10 min a zatím sem dal 835m. Kolik dáte Vy? :-)

Vždy po sezóně měním řetěz a kazetu. Servis jsem tentokrát vzal do svých rukou. Koukám na stránky mého oblíbeného eshopu bikestore a při pohledu na ceny jen koulím očima. Deore XT je neskutečně levné. Není to tak dávno, kdy obyčejný řetěz Shimano HG-53 stával kolem 300kč a nyní je za tu samou cenu HG-93. Podobně je to i s kazetou, Deore XT (M770) za 920kč. Když už jsem byl v tom nakupování, přihodil jsem ještě Deore XT přehazovačku v provedení Shadow také za necelou tisícovku. Přeci jen stávající XTéčko má po 4 letech už něco za sebou. Sečteno podtrženo si za 2228kč odnáším plný košík. Hned druhý den si zboží vyzvedávám a už se těším jak svoji Konu vyšperkuji.

Nechci tu psát o Jinočanech, kde se Zuzkou společně bydlíme a jsme oba raci, ale o rodinném výletu na Vysočinu. V sobotu jsme (celá Zuzirodina) se vydali do vesnice Bílek . Šli jsme údolím říčky Doubravy po červené turistické až do Horního mlýna. Krásu údolí umocňovala ranní mlha a podzimní barvy. Největším zážitkem byli živí raci říční, které jsem viděl poprvé v životě. U Horního mlýna jsme trošku zaimprovizovali. Šli jsme nejprve po modré, pak kousek šikmo lesem až jsme přišli k zřícenině (spíš jen skále) Sokolovec . Dál jsme pokračovali po zelené turistické zpět do Bílku. Sečteno podtrženo krásný výlet.

Minulý víkend se sešla partička samých veselých lidí u Maxe na chatě. Sešli jsme se v pátek u táboráku a opékání buřtů. Zábava pokračovala do brzkých ranních hodin a proto se nám do stávání moc nechtělo. Nakonec se povedlo a my se začínáme připravovat na bike. Na dvorku to vypadá jak v test-centru někde z jara při představování nových modelů kol. Od minula jsme téměř všichni opatřili nová kola (čti miláčky) a ty stávající přenechali našim miláčkům (přítelkyním). Na vyjížďku se vydáváme v 10 lidech. Několik slečen odradila nízká teplota po ránu (lenost), ale dvě to s námi vydržely (Zuzi a Jana). Max naplánoval krásnou trasu , středně dlouhou, plnou krásných sjezdů, lesních cest, 2 hradů, několika brodů, no prostě paráda. Dojeli jsme v plném počtu. Zuzka sice trochu odřená po dvou pádech a Max s kratším, 2-krát přetrženým řetězem. Navečer přijelo ještě pár kamarádů, popít a hlavně na zítřejší drakiádu... jak napsala Zuzka (Veverka) v poznámce: Kolem vpřed aneb kdo je větší drak. Většina

Už je to déle než měsíc, co jsme se vrátili z cyklo dovolené a pořád žádné info, na které určitě netrpělivě čekáte :-). Na svojí obranu musím říct, že fotek bylo více než tisíc a vybrat z nich 160 nejlepších bylo těžké. Deníček se také sám nepřepsal (děkujeme Zuzi), videa z úžasného Freeridu se také sami nesestříhali a seznam průsmyků se také sám nedoplnil. Takže sice pozdě, ale zas lepší než vůbec... Pokud koukáte na strány Zimouše , tak ten byl skoro o měsíc rychlejší :-).

Před 14ti dny jsem investoval do tele-objektivu CANON EF 70-300 4-5.6 IS USM . Rozhodně se bez něj dá žít, ale na druhou stranu proč si nedělat radost. Koupil jsem ve svém oblíbeném obchodě Foto Škoda za poměrně rozumnou cenu (lepší cenu jsem v CR nenašel). Ale až do teď jsem s nim pořádně nic nevyfotil. Proto jsme se Zuzkou využili krásné sobotní počasí k návštěvě ZOO v Praze. Obou se nám líbilo, Zuzi šťastná, že jsem ji vzal do ZOO, já nadšený z nového objektivu. Kvalitu objektivu (fotek) posuďte prosím sami.

Díky své práci (hodnému zaměstnavateli) jsem měl možnost letět do Kanady na konferenci. Již jsem dostal letenku do Ottawy, byl zaplacený hotel a účast na konferenci. S kolegou jsme ob den koukali do mapy a plánovali kam se pojedeme podívat. Asi nejvíc jsem se těšili na CN Tower v Torontu. Bohužel celé mé těšení mi překazil můj cestovní pas bez strojově čitelné zóny , respektive stránka Ministerstvo zahraničních věcí České republiky kde jsem si to přečetl. Doslova jsem běžel si nechal vyrobit nový pas, který již bude mít strojově čitelnou zónu, ale ke své smůle jsem to zjistil pozdě. V současné době se vystavují 2 druhy pasů: "Expesní" bez strojově čitelných údajů, který dokáží vyrobit na počkání, ale platí jen 6 měsíců a "Full verze" s biometrickými a strojově čitelnými údaji. Problém je, že první pas Kanada neuznává a druhý trvá vyrobit měsíc. Na úřadě jsem to zkoušel zleva, zprava, ale nezabralo nic. Tyto pasy se tisknou ve státní tiskárně a jak mi paní na přep

Právě končící víkend jsme strávili společně se Zuzkou, Eliškou, Ondrou a naší králicí v Jižních Čechách u táty. Přijeli jsme v sobotu až kolem poledne, ale i tak jsme toho stihli poměrně dost. Pouštění draka, návštěvu příbuzných v Pořežanech, trochu zahradničení a hlavně po dlouhé době zas pořádně poklábosit. Fotky jako vždy (poslední dobou) na Picase .

Celý týden jsme se těšili na sobotu - na náš dlouho plánovaný výšlap na Ještěd. Přišla sobota, vstáváme kolem osmé. Pro jistotu se koukám na web a zrovna jak na potvoru se tam jede Ještěd Tour Kooperativy . Co s tím... Závodní ambice už dávno nemám a hlavně vyjížďku si chceme užít v klidu. Zuzi přichází s nápadem dát Říp. Souhlasím... snídáme, dáváme kola do auta a jedeme do Kralup nad Vltavou. Parkujeme na kraji města u trati s cyklotrasou hned vedle. Je celkem chladno, sluníčko začíná svítit a tak vyrážíme.

Předposlední den prázdnin se celá Zuzirodina sešla na "ranči" Běrunice, aby společně oslavila Zdeňkovo životní jubileum. Pivo teklo proudem, stoly se prohýbali pod dobrotami a k tomu parádní lidé, kteří se rádi pobaví. Jednoznačně jedna z nejlepších akcí léta. Fotky jsou na picase .

Pořád to vypadalo, že dovolená je někde v nedohlednu ... a nejednou zítra 10:20 odlet. Přiznám se, že balení jsem letos celkem podcenil. Ještě nemám na kole přidělaný nosič, druhý košík na lahev a kdo ví co ještě. Hlavně že už mám krabici, odvoz na letiště a moji Zuzi ... bez ní bych se asi picnul. K cestě samotné jsem již pár plánovaných "vrcholů" popsal, dnes se chci krátce zmínit o posledním. Je jím rakouská Grossglockner Hochalpenstraße vedoucí do nadmořské výšky přes 2500 m.n.m. Na naší cestě to bude poslední Alpský průsmyk.

O víkendu jsem byli za tátou v jižních Čechách. Byla to naše první návštěva po jeho přestěhování. Fotky domu a okolí (ale také formule a krátké zastávky na Živohošti) jsem dal na picasaweb , místo na mé stránky do fotogalerie. Ach ta lenost... Přesto že jsem se snažil PHP galerii udělat co nejsnadněji použitelnou, tak na jedno kliknutí u Picasy prostě nemám.

Je ve světě jiné město, které se může chlubit přízviskem stověžaté? Těžko říct :-). Není to tak dávno, kdy Česká televize vysílala seriál o pražských věžích. Naštěstí pro všechny zvědavce, kteří seriál neviděli, je tu web magistrátu Praha Stověžatá . K dnešnímu dni je ne webu kolem 100 panoramatických fotografií a popisů. Doporučuji prohlížet v režimu "Fullscreen", jen si dejte pozor ať se Vám z toho nezamotá hlava.

Mohlo by se zdát, že po plánovaném přejezdu Stelvio pasu budeme mít "vrchol" cesty za sebou. Výškově určitě ano, ale jak jsem psal minule, tak letošní cesta je po Dolomitech a Stelvio pass je vlastně jen taková zajížďka :-). Sella Ronda je pojem pro všechny milovníky hor v jakémkoliv ročním období. Skalní masiv Sella je možné objet po silnici, ale také existuje stezka pro MTB. Silniční varianta vede přes čtyři průsmyky: Sella (2244m), Gardena (2137m), Pordoi (2242m) a Campolongo (1875m). Trasa je dlouhá 55km a pohodlně ji (snad) zvládneme za jeden den.

Tak jako každý rok i letos se chystáme na kola. Po loňské, téměř měsíční, cestě po Turecku , padla volba na Dolomiti. Poletíme do Benátek, které jsou od Prahy vzdálené pouhých 550km. Cestu si proto natáhneme přes Lago di Garda, Stelvio Pass do Dolomit a po vlastní ose domů. Letošní trasa je doslova napěchována vrcholy... ať již v podobě horských průsmyků, malebných údolí, nebo historických měst. Čeká na nás mnoho horských průsmyků s nadmořskou výškou přes 2000 m.n.m a hned mezi prvními je Stelvio pass patřící mezi TOP Alpské průsmyky. I když jsme jej v roce 2004 (ve složení Franta, Pája a já) již jednou zdolali, těším se moc. Před čtyřmi lety jsme jeli od Merana a těsně za vrchlom odbočili na Umbrail pass do Švýcarska. Letos pojedeme z jihu, tj. z Bormia do Merana. Stoupání by nemělo být tak náročné, ale nebudu předbíhat... přeci jen s nadmořskou výškou 2758 metrů je to 2. nejvyšší průsmyk v Alpách.

Včera mi kamarád Zed poslal odkaz na ruskou stránku fishki.net se spoustou fotek "foto vybavení" a fotografů v akci. Věřím, že Vás určitě některé fotky zaujmou. U mě zvítězila "nadupaná fotobrašna". Díky Zede

Chlubit se cizím peřím, to se nedělá, ale přesto mi to nedá. Moje milovaná přítulkyně v pátek udělala státnice na CZU PEF . Tímto dnem (promoce je už jen formailtka) úspěšně dokončila svoje pětileté fungování na "hnojárně" a získala tím druhý titul Ing. do naší budoucí rodiny. Patří jí můj veliký obdiv, protože při studiu vždy pracovala, ale hlavně se o mě starala :-). Teď si jen přát, ať nadále zůstane ta skělá holka.

V pátek 30.5.2008 vyšel v Lidových novinách rozhovor s naším šéfem Edou Kučerou. Celý článek najdete na webu LN pod názvem Ochránce virtuálního soukromí . Bohužel neobsahuje fotografii ze "zákulisí", která vyšla pouze v tištěné verzi novin.

Koncem roku 2007 se začaly objevovat zprávy o novém telefonu Nokia N82 . Funkcemi shodná s nejnadupanější Nokií N95, ale zabalená do formátu klasického telefonu. Před půl rokem, kdy jsem si udělal radost zrcadlovkou Canon EOS 400D , jsem více méně přestal používat kompakt SONY W17. Před tím jsem ho vozil pravidelně na kolo, což se zrcadlovkou jednoduše nejde. A tahat s sebou kompakt, když mám doma zrcadlovku, no proč bych to dělal :-). Takže mi uteklo hodně momentů, které bych měl rád podchycené. PDA jsem od samého začátku degradoval na GPS navigaci a MP3 přehrávač. 3,5" display je pro navigaci v autě dostatečně velký, ale vzhledem ke špatné citlivosti GPS přijímače nic moc použitelného. Jako MP3 přehrávač je PDA poměrně velké a ovládání stylusem není zrovna žádný med... Telefonů jsem měl celou řadu, v poslední době spíše lowend / outdoor modely, protože jsem vždy nějakou neopatrností o telefon přišel.

Augi mi poslal link na záznam přechodu ferraty v Jižním Španělsku. Video jsem si nemohl nechat pro sebe... bez jištění a s kamerou v ruce. Pro zájemce je více informací na wikipedii .

Svět počítačů je v dnešní době plný různých breberek. Podívejte se na animaci od Alana Beckera, která ukazuje život jednoho takového "šmejda" a to jak s nim Avast! zatočí :-) Kdyby šla nějaká hláška, tak o reklamě nic nevím :-)

Uplynulo 3/4 roku od návratu z kol v Turecku. Měsíc strávený ve východních končinách byl namáhavý, místy dobrodružný, ale hlavně krásný. Proto mě mile překvapilo video na Zimoušových stránkách, které tyto vzpomínky oživilo...

Před rokem jsem od kamaráda Vaška koupil své vůbec první auto. Za ten rok jsme si užili spoustu legrace, ale i problémů. Ujelo s námi 6000 km, ale občas nechtělo startovat, teče z něj olej a benzín do něj někdy nejde nalít. Tím autem je Seat Ibiza z roku 1990. Velkou výhodou je levné povinné ručení a provozní náklady, protože obsah motoru je 903 cm 3 . Nevýhoda je, že auto zas moc nejede. Každopádně na "vyježdění" a jízdu po Praze ideální. Poslední měsíc jsem (jsme se Zuzkou) vybírali jeho nástupce. Rozum říkal Volvo V40, ale srdce Alfa Romeo 156. Téměř na 100% jsem byl rozhodnutý pro Volvo V40. Přeci jen je spolehlivější a lépe se dovnitř vejdou kola. Mluvil jsem o tom s kamarády a všichni říkali, že je to dobrá volba. Ale také jsem párkrát zaslechl, ať si teď koupím auto pro radost, příští bude pro rodinu. Pak mi Zuzka poslala odkaz na Alfu Romeo 156 se slovy: "šéf nám našel auto". A byla to láska na první pohled. Následoval telefonát s prodejcem a výlet se Z

Ano, je to tak. Po 18,5 letech jsem dokončil školu. Kamarád " Dědek " toto období výstižně nazval jako "20 let zavřenejch v kriminále". Trochu má pravdu, ale osobně to nevidím tak černě. Každá škola, ať střední, nebo vysoká, byla hlavně o příležitostech. Poznal jsem spoustu nových kamarádů, dostal jsem se na zajímavá místa a také díky škole mám výbornou práci. Jaké studium vlastně bylo? Sportovní komentátor by první třetinu (mého života) mohl popsat asi následně: Je rok 1989 a malý Mišák nesměle přijíždí k úvodnímu buly. A je rozehráno. Hra je zatím opatrná, občasné výpady do útočné třetiny v matematice zatím nevedou ke gólu. Zato obrana musí v češtině hasit velké problémy. Za pomoci tréninkových diktátů dochází k občasnému zlepšení, ale hra je stále velice neklidné. Na lepší časy se začne blýskat po 5 letech kdy je Mišák draftován na Prosek do matematické třídy. Tam se pomalu rozehrává do dobré útočné formy v matematice, ale o to horší jsou obrané zákroky při češ

Začátkem března se chystáme do střediska Orcières 1850 ve Francii. Sněhové podmínky (koncem ledna) jsou více než dobré. Ve středisku leží přes metr sněhu a na vrcholcích téměř tři. Bohužel z veselé party 16 lidí už 3 odřekli. Pokud chcete s námi jet, máme 2+2 volná místa. Více informací u mě, nebo Ondry "vlasáče". Dodám že jedeme s Intertransem do rezidence Les Balcons du Soleil. Takže neváhejte, kdo dřív řekne, ten jede... Panoramatické live foto

Svátky jsou úspěšně za námi. Sice se nepovedli úplně dle očekávání, ale hlavně že jsme se dočkali nového roku. 23. prosince jsem se probudil se škrábáním v krku a nekončící rýmou. Snažil jsem se to jeden den vyležet, abych mohl jet na tradiční Bike dýchánek organizovaný Maxem do Krčáku a na Točnou. Ještě večer v dobré víře, že se ráno probudím a bude mi dobře, měním pláště na kole. 24. v 8 ráno bylo ještě hůř. Nezbylo nic jiného než vyjížďku, na kterou jsem se těšil celý rok, odpískat. Další překvapení se nám se Zuzkou stalo při pokusu jet autem k rodičům. Sedneme do auta, otočím klíčkem v zapalování a nic. Baterie úplně mrtvá... a to s ní nikdy před tím nebyli problémy. Autobus tento problém vyřešil. Zpáteční cestu nám zajistil Franta v jeho novém autě. Franto ještě jednou díky... Zkusmo zkouším nastartovat a hned napoprvé naskočí. Asi zázrak. Pak jsem se dozvěděl smutnou zprávu, že umřel náš pes Lord. Po nelítostně bitvě podlehl rakovině. Dožil se krásných 14ti let. Čest jeho památce