Boží snowkite
Bolí mě hlava, jsem potlučený, ale plný úžasných zážitků. Před rokem Ondra dostal voucher na snowkite kurz. Šel jsem do toho s ním. Přibližně před rokem jsme se poprvé vypravili na Boží dar, sněhu hodně, ale jedna podstatná věc se nekonala. VÍTR. Prostě ani ťuk. Dostali jsme nalejvárnu teorie, zkusili jsme si rozbalit a zas zabalit draka, ale bez větru jsme víc nezmohli. Dnes jsme se vydali na Boží dar znovu. Termín kurzu jsme dostali až v pondělí, kdy bylo potvrzeno, že bude foukat. A VÍTR se tentokrát konal. Teorii jsme za rok více méně zapomněli, takže zas pěkně od začátku. Instruktorka byla naštěstí velice trpělivá, takže po hodinové teorii jsme poprvé vzlétli. Z "dračice" (tak jsem si pro sebe kite pojmenoval) jsem měl patřičný respekt. Přeci jen 9 čtverečních metrů nafukovacího draka, je o dost víc než na co jsem byl zvyklý u svého řiditelného dráčka (cca 0,5 m^2).