GA tracker

sobota 31. prosince 2011

PF 2012

"P"unk "F"orever* kamarádi. 2011 byl dobrý rok, tak ať je ten následující alespoň takový.



* vypůjčil jsem si Facebook status od Visáčů, snad odpustí...

sobota 5. listopadu 2011

Škola smyku - součást autoškoly

Bohužel tomu tak není! Řidičák mám 10 let a ve "škole smyku" (bezpečné jízdy) jsem byl poprvé. Začali jsme 2 hodinovou teoretickou částí. Trocha opakování/oživení fyziky jak se auto chová při smyku přední/zadní nápravy a jak správně reagovat. Nejde o nic jiného než skládání sil a nějaké ty momenty :-). Na závěr teorie jsme probrali jak se správně vyhnout náhlé překážce a šlo se teorii měnit ve zkušenosti.
Každý dostal vysílačku, kterou dostával pokyny a zpětné hodnocení od instruktora. Před obědem jsme se jen tak "rozjížděli", prozatím žádné smykování :-). Ze všeho nejvíc mě bavil přímý slalom, hnát to až pískají gumy, jen pevně držet volant a točit z jedné strany na druhou, skoro jak na rychlém trailu někde v horách na horském kole.

úterý 9. srpna 2011

Národní parky USA za 3 týdny

S mojí ženou Zuzkou jsme strávili 22 květnových dní cestováním po národních parcích (NP) na západním pobřeží USA. Za tyto 3 týdny jsme ujeli 3500 mil po 4 státech (Kalifornie, Arizona, Utah a Nevada). Pro cestu jsme se rozhodli s více jak ročním předstihem, což nám dalo klid do plánování. Oba jsme celkem dobrodružné povahy, máme za sebou spoustu cestovatelských a cykloturistických zkušeností s cestováním ve vlastní režii, takže zájezd s cestovkou nepřipadal v úvahu. Vyšli jsme ze dvou doporučených okruhů z průvodce Lonely Planet, jeden na 2 a druhý na 3 týdny. Trochu jsme je poškrtali, vynechali hluchá místa přidali inspiraci foto-expedicemi IDIFu a vyšel z toho nás plán.


Zobrazit místo USA, plan cesty na větší mapě

Národní parky USA - poslední 3 NP v Kalifornii, SF a cesta po pobřeží do LA (3. týden)

Poslední ze tří článků (když nepočítám přehled na úvod) o naší cestě po Národních parcích na západním pobřeží USA.

Death Valley NP, písečné duny
Sequoia NP, Gen. Sherman
Poslední týden je tu. Z Las Vegas jedeme po I 95 do Death Valley NP. Někde nad námi za horami je Area 51 plná UFOunů :-). Do parku přijíždíme od východu, takže postupně dáváme všechny zajímavosti (Dantes view, Zabriskie point, Badwater, Artists palette & drive a písečné duny). Pokud pojedete do Badwater, tak z druhé strany info tabule možná ještě bude naše MZ nálepka :-). Spíme v prvním větším městě na jihu od parku a všude kolem jsou vojenské základny.
Následující den jedeme do Sequoia NP, "přímou" cestou přes hory, která je sice o 100 mil kratší a taky o 3 hodiny delší než cesta pod horami přes Bakersfield. Cesta stále do kopce z kopce, auto žere jak tank až nakonec dosahujeme 2000 m.n.m. Jsme mezi nejmohutnějšími sequoiemi, v jejich středu je generál Sherman, kterému je potřeba řádně zasalutovat. Na noc sjíždíme přespat do Fresna.

Národní parky USA - parky v Utahu a zpět do Las Vegas (2. týden)

Druhý ze tří článků (když nepočítám přehled na úvod) o naší cestě po Národních parcích na západním pobřeží USA.

Slickrock trail, Moab
Konečně Moab a vysněný Slickrock trail! Kola půjčujeme v Chile Pepper Bike Shop, nakládáme je do auta a šplháme do hor do "speciální rekreační oblasti" (platí se extra vstup). Před námi je 18 km dlouhý okruh vedoucí jen a pouze po červené hladké skále. Těžko říct jestli je líp ve Whistleru, nebo v Moabu, oboje je jedinečné a jsem šťastný, že jsem zažil oboje.
Canyonlands NP, Mesa arch 
Druhý den v Moabu i když máme ještě půjčená kola (moje chyba v plánování), tak je ráno vracíme a vyrážíme do Canyonlands NP (konkrétně Island in the Sky). Zas úplně něco jiného, dvou-poschoďový kaňon a vy jste na horním okraji. Pohled na White rim je úžasný. Udělali jsme tu několik treků (Green river, Mesa arch, ...). a odpoledne se přesouváme do Arches NP. Snažíme se objet vše, ale času je málo. K nejfotogeničtějšímu oblouku Delicious Arch přicházíme proti davu lidí, který jde právě dolů. Je noc a tma jak v ... noci. Cesta za světla čelovek je žůžo dobrodrůžo. Doporučujeme každému pro utužení vztahu :-).

Národní parky USA - z Los Angeles do Moab (1. týden)

První ze tří článků (když nepočítám přehled na úvod) o naší cestě po Národních parcích na západním pobřeží USA.

Los Angeles downtown
Tento týden jsme měli naplánovaný nejdůkladněji. Jsme nadšení bikeři, tak pro nás byl jedením z vrcholů cesty Slickrock trail kousek od Moabu. Bylo totiž nutné zamluvit kola na konkrétní den více než měsíc dopředu a do Moabu je to kolem 1000 mil. Takže to vezmu popořadě... Po 2 + 11 hodinovém letu přistáváme kolem 3 odpoledne v LA. Kromě asi kilometr dlouhé fronty u východu z letiště šlo všechno hladce. U Hertzu dostáváme Mazdu CX-9 a podle navigace bloudíme do hotelu v Severním Hollywoodu.
Druhý den brzy ráno (spíš ještě v noci) jedeme k observatoři v Griffith Parku kde čekáme na východ slunce. Nedělejte to, je smog, žádný východ není vidět. Zkoušíme se dostat k nápisu Hollywood, ale naše snažení končí u zamčené brány s několika výstražnými cedulemi. Přes den prohlížíme Beverly Hills, Santa Monicu, LA downtown, čínskou čtvrť, k večeru se zastavujeme u Olympijského stadionu (1984). Už v noci jedeme zpět k observatoři udělat pár nočních fotek LA, což je o něco lepší nápad než východ slunce.

čtvrtek 5. května 2011

Tamron 18-270mm F/3.5-6.3 Di II VC PZD


Poslední 3 měsíce prohlížím fotky na Flickeru skupiny Tamron 18-270mm F/3.5-6.3 Di II VC PZD Users Group a obdivuji fotky kolegy CoolMcFlash. Tyto fotky mě přesvědčili, že je to parádní objektiv a musím ho mít... tak jsem si tento Tamron před necelým týdnem šel do Aaronu vyzkoušet a teď ho mám doma.

pondělí 2. května 2011

Amsterdam za víkend

Pokud jste šťastně ženatý (vdaná) a nebo neholdujete drogám, tak Amster pravděpodobně nedokážete ocenit stejně jako já se Zuzkou. Přiznám se, že město bylo pro mě zajímavé na focení, asi tak jeden den, místo silnic kanály, ale po půl dni je jeden jako druhý a trochu to omrzí. Trochu jsme pojezdili metrem, koukli na stadion Ajaxu, no Nou Camp v Barce to neni :-). Byl to další výlet z edice "FrantAir trip" s parádní partičkou lidí. Franto díky...

čtvrtek 31. března 2011

Canon 60D, jaký je?

Canon 60D + EF-S 17-85 IS
Sophiina volba, tak bych shrnul výběr nového těla DSLR. Možná jsem moc náročný, ale tělo jaké by se mi líbilo nikdo nevyrábí. Z každého bych bral něco (to nejlepší samozřejmě). Z Nikon D7000 příjemně malou velikost, kovové tělo a kvalitu zpracování. Z Canonu jeho ovládání a bajonet kompatibilní s objektivy EF/EF-S a ze Sony vestavěnou GPS. Nakonec jsem se rozhodl pro Canon, přeci jen 3 Canon objektivy byl nejpádnější důvod. A jaký je v porovnání s Nikon D7000 (který jsem měl možnost minulý týden na jeden den vyzkoušet) a předchozím Canon 400D?

pátek 25. března 2011

Jaký vybrat? Canon 60D, nebo Nikon D7000

Jsem Canonista, proto nečekejte objektivní recenzi, nebo srovnání obou zrcadlovek. Srovnáních a recenzí obou přístrojů jsem na netu přečetl spousta a čím dál tím víc nevím jestli Nikon, nebo Canon.

Nikon D7000, dpreview.com foto Canon 60D, dpreview.com foto

Chci náhradu za již morálně zastaralý Canon 400D a myslel jsem si, že mám jasno. Mám 3 Canon objektivy, tak prostě sáhnu po posledním kousku z vyšší třídy od Canonu, ale je to tam teď poněkud složité. Řada x0D se poněkud zkomplikovala. Náhradou za 50D je spíš 7D, k tomu 550D je podle recenzí vznikající a Canon 60D je někde mezi, spíš blíž k 550D. Teláček jsem stejně mockrát nenasadil, uvažuji spíš o něčem takovémto a proto mi Nikon D7000 nedá spát.

čtvrtek 24. března 2011

Kaprun freeride 2011

Nejlepší hory za posledních pár let! Asi rok nám trvalo, než naše veselá partička našla volný víkend. Nakonec se povedlo a ve čtvrtek po práci jsme vyrazili směr Kaprun, pěkně po dálnici přes Rozvadov a Mnichov. Přiznám se, že jsem se (ne)těšil, protože předpověď slibovala krutý počasí v podobě deště a větru. Naštěstí vše bylo jinak.

středa 2. března 2011

Val Thorens 2011, jet znovu?

Určitě ANO! Podle katalogu CK Intertrans jsou v Savojských alpách jen 4 střediska, která mají 5
z 5ti bodů v hodnocení terénů vhodných na freeride. Ano, Val Thorens je jedním z nich :-). Další 3 střediska jsou Les 2 Alpes / La Grave (2010), Tignes (2009) a Chamonix. Abychom si prašánek pojistili, vyměnili jsme obvykle slunný březen za "powderový" únor. Píšu obvykle, protože rok 2011 je poněkud jiný.
V celých Savojských alpách bylo v únoru málo sněhu a začalo sněžit až koncem měsíce. Místo, kde byla oficiálně naměřena výška sněhu 160/80 cm jsme za celý týden nenašli. Běžně jsme se setkávali s vrstvou několikanásobně menší, některé sjezdovky byly spíš "vyšutrovány" než vysněženy. Za malou sněhovou nadílku středisko nemůže a nic jiného mu vytýkat nejde. Nám Val Thorens a celé 3 údolí přijde jako jedno z nejlepších středisek kde jsme zatím byli (to druhé kam bychom kdykoliv znovu jeli je Tignes). Středisko leží v nadmořské výšce 2300 metrů a je tak nejvýše položeným alpským střediskem. Je velice kompaktní. Veškeré ubytování leží na sjezdovkách. Sjezdovky (cesty) i lanovky vedou skrz středisko mezi domy a někdy i nad domy, což jsme nikde jinde neviděli.

čtvrtek 20. ledna 2011

Boží snowkite

Bolí mě hlava, jsem potlučený, ale plný úžasných zážitků. Před rokem Ondra dostal voucher na snowkite kurz. Šel jsem do toho s ním. Přibližně před rokem jsme se poprvé vypravili na Boží dar, sněhu hodně, ale jedna podstatná věc se nekonala. VÍTR. Prostě ani ťuk. Dostali jsme nalejvárnu teorie, zkusili jsme si rozbalit a zas zabalit draka, ale bez větru jsme víc nezmohli.
Dnes jsme se vydali na Boží dar znovu. Termín kurzu jsme dostali až v pondělí, kdy bylo potvrzeno, že bude foukat. A VÍTR se tentokrát konal. Teorii jsme za rok více méně zapomněli, takže zas pěkně od začátku. Instruktorka byla naštěstí velice trpělivá, takže po hodinové teorii jsme poprvé vzlétli. Z "dračice" (tak jsem si pro sebe kite pojmenoval) jsem měl patřičný respekt. Přeci jen 9 čtverečních metrů nafukovacího draka, je o dost víc než na co jsem byl zvyklý u svého řiditelného dráčka (cca 0,5 m^2).