Nejhorší je Řecko

Když jsme v létě jezdili na kole po Turecku, nikdy nás nenapadlo, že největší problémy budou při cestě vlakem z Istanbulu do Soluně. Cesta z Istanbulu až na hraniční přechod byla bez problémů a vcelku rychlá.
Problémy začaly skoro doma v Evropské unii v Řecku. To že máte koupený mezinárodní lístek ještě neznamená, že vás vlak naloží. Turci nás vyložili i s kolama na hraničním přechodu Pytion, asi po hodině přijel Řecký vlak, naskákaly do něj všichni cestující a nás se slovy NO BIKES do vlaku odmítly naložit. Po asi 10 minutové bouřlivé výměně názorů s místním výpravčím, policistkou a pohraniční stráží nám nezbylo nic jiného než 7 hodin čekat na další vlak, který jede v půl 11 večer. Všichni nám slíbili, že tento vlak kola převáží. Důkladně jsme se připravili na rychlé naložení kol. O to větší překvapení bylo, když vlak přijel a v něm jen řecky mluvící zaměstnanci drah a opět se nám snažily vysvětlit že tento vlak kola nebere a ať si počkáme do rána. To už Franta nevydržel, kolo rozebral a doslova ho přes fyzický odpor pána od dráhy do vlaku nacpal. Nám nezbylo nic jiného než jej následovat. Padlo u toho hodně nadávek, spojení jako BIG PROBLEM byly ještě mírná.
Bohužel ani tento vlak nás neodvezl do toužené Soluně, ale vysadil nás v půl 2 ráno v 100km vzdálené Alexandropoli. No nadávali jsme hodně. Naštěstí je toto město již u moře, tak Franta našel krásné spací místečko u pláže. Další vlak jel v půl 5 odpoledne a do Soluně přijeli před půlnocí. Takže díky Řeckým železnicím jsem strávili téměř 2 dny na cestách vlakem místo původních strašidelně vyhlížejících 14 hodin.
Mysleli jsme si, že jsme měli prostě jen smůlu. V posledním čísle časopisu Cykloturistika je krátký článeček s názvem "Evropské železnice a kola". Informuje o studii Bike and Train Study organizace s názvem European Cyclists' Federation. Podle této studie a i naší zkušenosti je nejvíc špatnou zemí Řecko co se kola a vlaku týče. Příšte se tam holt pojedu vyvalit na pláž a kolo raději nechám doma...